Jak jsem se k tomu všemu dostala?

Sama jsem si prošla několika složitějšími časy. Od malička řeším problémy s očima a absolvovala jsem několik operací u nás i v zahraničí. Přišla jsem do kontaktu s lidmi, kteří neměli dobré úmysly, řešila jsem i různé psychické stavy, jako jsou úzkosti, nebo anorexie. Mé sebevědomí bylo vždy velmi nízké a téma sebeláska pro mě byla španělská vesnice. Asi jako každé dítě jsem čelila různým posměškům od malých prsou, přes dioptrické brýle a rovnátka až po tloušťku. Neustále jsem se porovnávala s ostatními a snažila se zalíbit všem. Nechala jsem si udělat umělá prsa, řasy, nehty,.. Až jsem si uvědomila, že je to zbytečné, protože stejně nejsem schopna se zavděčit všem. Vždycky bude na světě někdo hezčí, hubenější, sympatičtější, chytřejší a nemá cenu se tím trápit, protože to tak prostě je. A ve výsledku vždycky je přirozenost to nejkrásnější, co máme. Naučila jsem se mít ráda a dělat věci jen za tím účelem, abych byla spokojena především já sama. Zbavila jsem se toxických vztahů a ze cvičení se stal koníček namísto povinnosti.

Jediný způsob, jak se z toho všeho nezbláznit bylo přestat se litovat, kopat kolem sebe, svádět všechno na ostatní a jednoduše se zvednout a začít se sebou něco dělat.

Jeden z nejzásadnějších kroků v mém životě bylo to, že jsme se s přítelem odstěhovali na blint do Irska. Jednoho večera, kdy jsme přišli oba unaveni z práce jsme seděli v kuchyni a povídali si. Já po náročném dni s nadsázkou pronesla, že bych tady nejraději všechno zabalila a přestěhovala se do Irska. Překvapila mě rychlá a stručná odpověď: „Tak jo.” od člověka, který nebyl zvyklý cestovat a trávil většinu času doma. Druhý den jsme oba dali výpověď v práci, objednali jednosměrné letenky a po skončení výpovědní lhůty odletěli do cizí země s pěti kufry, bez znalosti angličtiny, téměř bez peněz a bez zařízené práce.. Prostě buď a nebo. Ubytování jsme měli nezávazně domluvené přes Facebook s úplně cizím člověkem, takže ani v tomto případě jsme neměli žádnou jistotu, že to opravdu klapne. Po měsíci hledání práce, kdy jsme se nedokázali domluvit pořádně rukama ani nohama a 20ti tisícovém dluhu na kreditní kartě jsme obrovskou náhodou našli práci oba. Pracovali jsme od rána do večera, intenzivně se učili angličtinu, trávili jsme každý den přes tři hodiny na cestě v autobusu, bydleli v šílených podmínkách, kde nebylo možné topit a pořád se jen klepali zimou, protože v Irsku buďto prší, nebo fouká. 

Po čase jsme se v zaměstnání vypracovali až na takovou pozici, že jsme zaučovali ostatní z různých koutů světa jako je Brazílie, Španělsko, Polsko, Indie, nebo Austrálie. Byl to ten nejkrásnější rok v mém dosavadním životě. Zažili jsme nespočet opravdu těžkých situací, kdy jsme mysleli, že už nemůžeme dál. Nic nás ale nerozdělilo a my se s tím poprali i přes veškeré vyčerpání sil. Byla to maximální zkouška co se seberozvoje a našeho vztahu týče a Irsko pro mě už navždy zůstane tím největším snem a zemí, kam se chci jednou vrátit a kde chci dožít svůj život. Je to má nejmilovanější země pro kterou budu mít nejspíše vždycky slabost.

Díky téhle zkušenosti a smířením se s tím, že mé oční vady se nedají vyléčit jsem došla do fáze, kdy vím, že zvládnu naprosto všechno, co mi život postaví do cesty, protože se jednoduše nevzdám.

Věřím, že všechno, čím si v životě procházíme, není náhoda a vše se děje z nějakého důvodu, abychom z toho pekla nakonec odešli silnější.

Svému tělu a své rodině dopřávám jen to nejkvalitnější a bez chemie, společně trávíme volný čas venku na čerstvém vzduchu a užíváme si život v lásce a radosti. Oba s manželem si momentálně plníme svůj sen a prostě děláme to, co nás baví… A budu moc ráda, pokud budu mít tu čest podílet se na splnění svého snu i Tobě.

Můj největší sen?

Vychovat ze svých dvou holčiček slušné, spokojené a sebevědomé ženy, procestovat svět, vyfotit se na pláži s přistávajícím letadlem na ostrově Saint Martin, otevřít si vlastní tělocvičnu, ve které budu předcvičovat skupinové lekce, pomáhat ženám cítit se lépe ve svém těle, zejména pak těm, které bojují s poruchami příjmu potravy.

Také bych si chtěla koupit malý domeček v Irsku s výhledem na moře s malou lodičkou, na které budu se svým mužem při západu slunce lovit ryby, popíjet Guinesse, užívat si klid, šumění vln a řešit nesmrtelnost chrousta.